Vytisknout

Do důležitého boje o udržení v soutěži jsme, s výjimkou Lukáše, nasadili nejsilnější možnou sestavu. Na poslední chvíli byla sice lehce oslabena neúčastí Pavla Peníšky, ale stále jsme do zápasu vstupovali v roli favorita.

Na první šachovnici Jirka Kadeřábek, aktuálně šachový skoroprofesionál, potvrdil svou formu a s hostujícím lídrem Černovským si poradil bez větších problémů a přinesl uklidnění do slávistických řad.

Luboš Jína se bohužel v dynamické situaci na šachovnici příliš nezorientoval a nechal soupeřova pěšce dopochodovat až na d6, což v kombinaci s následnou ztrátou figurky znamenalo srovnání průběžného skóre na 1: 1.

Komedii plnou omylů představovala partie mezi Petrem Jakšou a Jiřím Wunschem. Ve střední hře v do té doby vyrovnané partii Petr překvapivě ponechal svou napadenou věž zcela bez ochrany, což způsobilo zděšení v řadách přihlížejících domácích hráčů. Pan Wunsch se ovšem rozhodl, že věž nezkonzumuje a místo toho provedl těžko pochopitelný tah dámou na d7, což pro změnu přivedlo na pokraj infarktu přihlížející hráče Rokytnice. V dalším průběhu partie byl hostující hráč postaven před volbu, zda pohrozí téměř nekrytelným matem z políček e4 nebo d1. Správná volba byla d1 a partie tím mohla skončit. Pan Wunsch se ovšem chybně rozhodl pro políčko e4 , kde ovšem měl bílý v zásobě obranný tah, který hostující hráč neviděl. Patrně v důsledku utrpěného šoku se hostující hráč o několik tahů později překvapivě rozhodl přejít do přizdechlé věžové koncovky ve které ale Petr Jakša ukázal brilantní techniku hry v koncovkách, vypilovanou hodinami tréninkového drilu v Panoptiku. A dostal domácí tým opět do vedení.

Remízou skončila partie mezi Petrem Paldusem a Tomášem Kopeckým. Petr se mylně domníval, že když vymění dámy a přejde do koncovky s převahou dvojice střelců, bude to na papírově slabšího soupeře stačit. Ale nestačilo a byla z toho jen remíza.

Další remíza se urodila v partii Snížek – Gombala, ve které náš hráč prožil několik těžších chvilek, ale nakonec to byl spíše on, kdo usiloval o výhru. Soupeře se mu v koncovce udolat nepodařilo a partie skončila zaslouženou remízou.

Hru kočky s myší dlouho připomínala partie mezi Jirkou Jarešem a hostujícím Lencem. Pan Lenc byl téměř po celou partii v těžké defenzívě a partie se hrála jen na 2 výsledky – výhru domácího hráče či remízu. Při realizaci převahy ovšem Jirka lehce podcenil rychlost a množství soupeřových pěšců. V koncovce věž a 2 pěšci proti 5 pěšcům nabraly 3 spojení volní pěšci pana Lence takovou rychlost, že se Jirkovi nepodařilo je zastavit ani společným úsilím krále a věže. Po zjištění, že soupeř brzo promění minimálně 1 pěšce v náhodně zvolenou figuru, patrně v dámu, Jirkovi nezbylo než složit zbraně.

A náhle byl stav zápasu nerozhodný a o výsledku náhle rozhodovaly partie domácího kapitán a zástupce kapitána.

Honza Šlechta, jako správný vůdce, odmítl lákavou remízovou nabídku pana Šimůnka a pokoušel se minimální poziční převahu v koncovce přetavit ve výhru. Realizace převahy ale chvílemi poněkud skřípala a tak remíza byla spravedlivým výsledkem.

O výsledku zápasu tak ve finále rozhodovala partie Janouš – Hollmann. Po konzumaci obětovaného pěšce v zahájení jsem se domníval, že vše hravě pokryju a pěšce lehce prosadím. Soupeřova kompenzace ale chvílemi vypadala jako dostatečná k udržení vyrovnaného stavu (nejen vypadala, ale objektivně je třeba přiznat, že byla dostatečná). Soupeřovi se ale nedařilo nacházet nejsilnější tahy a kompenzace se postupně začala vytrácet. Možnost zakončit partii matovým útokem krátce po časové kontrole jsem ovšem nepostřehl a partie se nakonec rozhodovala v koncovce, kde uplatnění převahy pěšce již nebylo příliš složité.

Vítězství tak Slavii katapultovalo pryč ze sestupových vod a nyní se již začínáme připravovat na drtivý závěrečný finiš.