Po víceméně očekávané prohře s favoritem soutěže - Céčkem Zikudy Turnov - v pátém kole jsme minulou neděli s nadějí a vyztuženi naší jedničkou Benem Polákem nastoupili proti týmu Spartaku Rokytnice. Výhru a tři body jsme potřebovali jak čuník drbání. Jenže všechno nakonec dopadlo jinak.

 

Již průběh přípravy zápasu na domácí půdě lehce připomínal pubertální softporno "Jak se do ní dostat", zde míněno do vlastní klubovny. Karta pro vstup do zakódovaných prostor odmítala poslušnost, na nadité klíčence byl u několika dveří vždy až ten poslední klíč správný... No ještěže si dal přípravný tým sraz už půl hodiny před zápasem! Není pravda, že vyhlášeným Alcatrazem je hrací místnost Deska Liberec. Ne, my máme lepší!

Zápas jsem zahájil lehounce po desáté a měl jsem příjemný pocit, že na tvářích svých týmových kolegů a kamarádů vidím odhodlání urvat ze své partie víc, než jen půl bodu. V jednom případě jsem se ale zmýlil...

Jako první ukončil svoji "partii" Marek Gombala, který v tomto důležitém zápase už po devátém (!!) tahu nabídl v pohodové pozici (po zápase ji někteří při analýze hodnotili dokonce pro Marka mírně lepší) remis, která byla přijata. Marku: proč?

Všichni ostatní se bili jako lvi. Někteří více a někteří méně úspěšně, ale to už tak bývá.

Druhý půlbod vyrobil Míla Řičánek, který černými v králce cenil na soupeře útočné zuby, ovšem se třemi úplně zavinutými lehkými figurami na dámském křídle. Získat víc asi nešlo, spíš šla Mílova pozice vyhoršovat. Takže zatím smír.

Zmíněná neděle nebyl dobrý den pro Peťu Hübnera. Jeho vlastní slova: na co jsem v partii sáhnul, to jsem zku..., totiž zkazil. Je ale pravda, že by se ve své oblíbené obraně proti 1. e4 už po třetím tahu bílého zamotávat neměl. Prohráváme...

Mám pocit, že jako čtvrtá skončila moje maličkost, když jsem jednoho ze svých udatných centrálních piků protlačil až na sedmou řadu a následně jsem výhodně vyměnil soupeřovu dámu za svoji věž. Vyrovnáno.

Od té chvíle jsem měl čas sledovat průběh všeho, co se ještě hrálo. Ben, Jirka, Peťa a Pavel stále bojovali, ale kýžená výhoda na jejich šachovnicích nikde vidět nebyla. O to větší byla radost z výhry Jirky Jareše, kterému soupeř hodně pomohl, když dobrovolně doslova "nalezl" do jakéhosi samomatu a nechal si dát mat koněm. Konečně vedeme!

Teď zkusit všechno ostatní uremizovat a tři body jsou doma, říkám si. Ale člověk míní a život mění.

Prohrává Peťa Janouš, když svoji obtížnou pozici "řeší" přechodem do prohrané pěšcovky. Pavel Peníška - sice s kvalitou navíc - stále čaruje a Ben Polák hraje s pěšcem méně. A navíc přichází časovka...

Ben prohrává - v časovce, v obtížné pozici, se soupeřovým pěšcem na šesté řadě. Prohrajeme tenhle zápas?

Opět infarktózní situace, opět potřebujeme trošku víc štěstí. Po neskutečných manévrech Pavla se jeho soupeř rozhoduje "aktivním" tahem otevřít pozici. A naštěstí! v Pavlův prospěch.

KPD 6. kolo: TJ Slavia Liberec - TJ Spartak Rokytnice n. J. 4 : 4

Odkaz na tréninkové stránky

Podporují nás

 

Šachové úlohy