Očekávané au od českolipských borců bohužel přišlo. A když k tomu navíc připočítám rustikální začátek oné veskrze blbé neděle...

Dáváme si sraz jako vždy na Aljechin Platzu u díry a jako vždy jej plánuji tak, abychom vše v pohodě stíhali a mohli se po cestě do České Lípy loudat. Takže v 8:45 s Péťou Janoušem vyhlížíme z připravených a nastartovaných vozů týmové kolegy. Objevují se postupně skoro všichni. Jen jeden má bohužel v tu dobu ještě půlnoc, a to prosím pěkně půlnoc v Jablonci nad Nisou! Voláme mu, budíme ho, slibuje ultrarychlý přesun do patnácti minut. Vůbec mu nevěříme, ale padá rozhodnutí - počkáme!

To první březnové ráno byla pěkná zima a navíc foukalo. Smršť nadávek na spáče přerušil jen krátký pokec s kluky z Deska A, kteří z téhož slavného Platzu vyráželi směr Rokytnice. Nechali jsme si tak aspoň od Zdendy Cakla poradit, kde v České Lípě nejlíp zaparkovat.

Drkotání zubů nás před půl desátou zahání do vozů, když tu se objevuje Péťa Hübner - v tu chvíli již ne kamarád, nýbrž muž na odstřel. Slibovaných patnáct minut se protáhlo na půl hodiny, a tak strážci pořádku musejí odpustit, že jsem jako vůdce prvního vozu v koloně jel do Lípy jako k ohni. Myslím, že jsme spáchali kromě několika zločinů na pozemních komunikacích také traťový rekord. Posuďte sami - odjezd z AP v 9:23, průjezd kolem značky Česká Lípa ve směru od Nového Boru v 10:00.

To si samozřejmě dělám legraci...

Vzhledem k tomu, že jsme to stihli tak rychle, soupeři na nás ani nežehrali, ani nám nespustili hodiny. A za to si zaslouží náš velký dík!

Zápas začíná v přátelské atmosféře a autor těchto řádků usedá za černé figury proti kapitánovi domácích Milanu Lesagemu. A na šachovnici se objevuje zákeřná sicilská s 2. c3. A pak už díky Milanově „kravatě“ nemám čas nic sledovat.

Takže až později se dozvídám, že prohrál JIrka Jareš s Luckou Jínovou v miniaturce, když se náš Drak pokoušel bránit Ruskou obranou s brzkým „vylepšením“ tohoto zahájení. „Musim si ji asi víc vošahat...“, pravil po zápase moudře Jiří. Měl tím pochopitelně na mysli Ruskou obranu, nikoli naši nebohou kamarádku Lucinku!

Prohrává bohužel také Martin Němec na osmičce. Škoda - byla to jeho premiéra v KPD.

Ani partie Máry Gombaly, Míly Řičánka a Péti Janouše jsem neviděl. První dva remizují, třetí jmenovaný bohužel prohrává. Já v té době odolávám nepříjemnému tlaku soupeře. Milan vymýšlí, jak získat výhodu a já naopak, jak nezískat nevýhodu. Od přemýšlení jsme oba rudí, jak raci. Nakonec se mi daří postupně vyrovnávat, podáváme si ruce a uzavíráme smír.

To už byl zápas bohužel prohraný. Dohrával Luboš Jína, který stál pod docela brutálním útokem. A hrál také ještě Péťa Hübner alias „ten na odstřel“. A nestál vůbec špatně! Když to Luboš zabalil, dohodli se s Péťou Janoušem, že včetně Máry Gombaly vyrazí s předstihem zpátky k domovu. Naopak já s Jirkou Drakem Jarešem jsme vybídli Péťu, ať hraje dál a partii si vyhraje, když se na to tak hezky vyspinkal. Že na něj počkáme. A Péťa nakonec moc pěkně zavěsil! Tak jsme mu snad i trošku odpustili. Ale běda ti, bídáku. Běda ti ještě jednou...

 

 

 

Odkaz na tréninkové stránky

Podporují nás

 

Šachové úlohy