ŠK SLAVIA Liberec - SK Děčín 3.5 - 4.5

k zápasu s třetím týmem tabulky jsme poprvé v sezoně nastoupili v základu se jasným záměrem - naplno bodovat.

Soupeři se k nám probojovali sněhovými závějemi s mírným zpožděním, ale jak se říká – kdo si počká ten se dočká. Začátek zápasu naznačil, že by se v našem podání mohlo jednat o blýskání na lepší časy.

Pavel Peníška svého soupeře, Jiřího Lešáka, pozičně zcela přehrál a už to vypadalo, že začne sklízet plody své práce. Pak však přišla v podání Pavla taktická hrubice, kterou soupeř odhalil a přišel tak k bodu téměř jako slepý k houslím.

V partii Janouš – Valeš se ani jednomu z hráčů nepodařilo v pozičně vedené partii vykřesat alespoň náznak převahy a partie postupnými výměnami přešla do tupě remízové jezdcové koncovky.

Jeden z největších libereckých talentů, Lukáš Václavíček, se pustil do svého zkušeného soupeře, pana Sejkory, černými figurami odvážně bez bázně a hany a dlouhou dobu to vypadalo, že hostující hráč bude mít s udržením rovnováhy plné ruce práce. V časovce však přišla další slávistická hrubka, tentokrát Lukášova, a začalo to s námi vypadat bledě.

Naštěstí v pravou chvíli zabojoval Jirka Jareš, který se na stará kolena rozpomněl, jak mu to v mládí v lize šlo. Nejzkušenějšího děčínského hráče, doktora Jandu, se mu podařilo zcela přehrát a v závěru svého soupeře dokonce dostal pod nekrytelné matové hrozby a Jirka tak mohl slavit první letošní druholigové vítězství.

Poprvé jsme nasadili svazového předsedu, Viktora Novotného, který narazil na velmi silného soupeře – o 200 Elo bodů silnějšího Jirku Sochora. Viktor se svého soupeře nezalekl, s ledovým klidem odrazil všechny jeho útočné pokusy a ani snaha pana Sochora, vyhrát remízovou koncovku nestejnopolých střelců k ničemu nevedla a partie tak skončila zaslouženou remízou.

Jarda Kučera svého soupeře dostal v zahájení , téměř jako tradičně, pod drtivý tlak. Bohužel se mu nepodařilo prostorovou převahu přetavit do konkrétnější podoby a postupem času začal přebírat otěže zápasu hostující Průdek. Ten vyrazil ze zákopů na zteč Jardova královského křídla s takovou vervou, že Jarda najednou nevěděl kam dřív skočit a ve snaze odvrátit nejhorší byl nucen postupně odevzdávat materiál a nakonec nezbylo, než rezignovat. Každopádně Jardův soupeř potvrdil, že je letos tahounem děčínského týmu a kapitán možná začíná litovat, že jej na soupisce nezařadil výše.

Famózní výkon předvedl Tomáš Brouček, který svého soupeře, Michala Babičku, zaskočil zahájením, o němž možná ani sám Tomáš neví, jak se jmenuje. Podstatné je však to, jakou smršť Tomáš spustil již od úvodních fází partie a jeho ataky na všech (konkrétně na dvou) křídlech soupeř vykrýval jen s velkými obtížemi a netrvalo dlouho, a už to vykrývat nešlo. Závěrečnou technickou realizaci převahy Tomáš zvládl s velkým přehledem. Dokonce si při tom dovolil pozičně obětovat kvalitu. Sice se po partii snažil soupeři nabulíkovat, že tu kvaldu přehlédl, ale my moc dobře víme, že Tomáš měl důsledky oběti velmi dobře propočítané a jen nechtěl svými znalostmi soupeře příliš deprimovat.

Hrdinný výkon předvedl Tomáš Buchcar, jehož soupeře, velmistra Maníka, mu spoluhráči věru nezáviděli. Leckteří si možná mysleli, že Miky Maník se svým soupeřem lehce zamete, ale Tomáš bojoval jako lev. Chvílemi to nám, slabším hráčům, připadalo, že to s Tomášem začíná vypadat bledě, ale Tomáš mě ujišťoval, že prý má situaci pod kontrolou. Partie postupně přešla do dámské koncovky, ve které král GM Maníka těžko hledal úkryt před dotěrným šachováním bílé dámy a partie tak skončila remízou. Ta sice zápasové body nepřinesla, ale remíza s tak silným soupeřem se počítá – Tomáši, klobouk dolů.

Nyní dostali všichni hráči Slavie za úkol věnovat se přes vánoční svátky místo konzumace cukroví a zpívání koled raději studiu šachové literatury a jak známe Slávisty – určitě si to vezmou k srdci a po Nové roce nastoupíme na soupeře o třídu silnější.

Fotogalerie