V předposledním kole jsme přivítali konkurenta v boji o udržení, libereckou lokotku. Pro jistotu jsme na první šachovnici povolali Lukáše Václavíčka, který obětavě na několik hodin odložilo vysokoškolská skripta. Komplikace začaly již před zápasem. Nejprve nás hodinu před zápasem překvapil původně nominovaný Franta Lašek svou omluvenkou. Budiž. Další překvapení nás čekalo v hrací místnosti, kde jsme 20 minut před zápasem zjistili, že máme pouze sedmery hodiny. Zjistit, kde jsou zbývající, netrvalo dlouho – již měsíc trávily svůj volný čas v autě Honzy Gončarova. A to již začalo zavánět ostudou, protože z minulosti moc dobře víme, jak si naši soupeři z Lokomotivy na kvalitní digitální hodiny potrpí. Téměř na poslední chvíli – konkrétně v 9:59:59 se podařilo zajistit zbývající hodiny a dlouho očekávané derby mohlo začít.

A utkání začalo pro nás velmi slibně. Již v ranné fázi partie odebral náš kapitán, Honza Šlechta, svému soupeři, Jindřichovi Kovářovi, věž. Zbytek partie byl již jen věcí techniky, kterou máš náš hráč vypilovanou stovkami tréninkových hodin v místních restauracích.

Na 2:0 zvýšil Petr Jakša, který svého soupeře, Jirku Žítka, zatlačil na samý okraj šachovnice a černá pozice tak dlouho praskala ve švech, až se zcela rozpadla.

K překvapivému snížení došlo na první šachovnici. Lukáš získal zřetelnou poziční výhodu, kterou se však rozhodl vyřešit kombinační cestou, která  měla minimálně 1 okénko. A to pan Rychtář našel a korigoval tak na 2 : 1.

Ale to bylo jen malé škobrtnutí ve slávistické krasojízdě. Dalším vítězným slávistou byl Jirka Jareš. V partii, kde každý z hráčů útočil na jiné straně šachovnice a hrálo se o to, kdo bude rychlejší, byl náš borec rychlejší o tolik temp, že už to nemohl ubránit ani samotný Dan Bradáč.

A skóre utěšeně narůstalo.

Na třetí šachovnici jsem získal již ze zahájení citelnou převahu a ať Miloš Prchlý dělal co dělal, jeho pozice se ne a ne zlepšit. Naopak – poté co se do jeho propočtu variant vloudila drobná chybička, zůstal bez figury a navíc ještě pod matovým útokem. Ani přechod do koncovky s figurou a pěšcem méně už to nemohl zachránit a skóre narostlo na 4 : 1.

A ani to nebylo vše.

Pavel Peníška hravě odrazil atak Dalibora Matúšu a místo počítání matových útoků v poklidu přešel do koncovky s pěšcem více, ve které se mu dokonce povedlo svého soupeře zmatit.

Jeden z mála slávistů, který v neděli nevyhrál, byl Marek Gombala. Ale ten měl proti sobě těžkého soupeře, hostujícího kapitána Mohylu. Bojovná partie diváky (opravdu, ale opravdu tam 2 diváci byli) nenudila a remízou skončila až poté, co oba soupeři vyčerpali veškeré možné i nemožné útočné možnosti.

A zbývala již jen partie Luboše Jíny s Markem Malým. Luboš, který naposledy zvítězil možná v době, kdy byl armádní generál Ludvík Svoboda ještě mladý pionýr, se rozhodl bilanci zásadním způsobem otočit k lepšímu. Ač měl černé figury a byl tedy od začátku partie až do jejího konce o tah pozadu, nijak se tím nenechal deprimovat. Naopak, hravě odrazil útočné pokusy soupeře a dokonce mu přitom odebral 1 pěšce. Svou  materiální převahu se Luboš rozhodl uplatňovat v dámské koncovce, protože jak zasvěcení vědí – dámské koncovky jdou Lubošovi nejlépe. Dotáhnout partii do vítězného konce již byla pro Luboše hračka.

Lokomotiva nakonec od nás odjížděla funící pod těžkým nákladem 6,5 : 1,5 a my už se nemůžeme dočkat, kdy budeme hrát další zápas.

Na poslední mač jedeme 7.4 do Frýdlantu.