V domácím zápase jsme přivítali lídra soutěže – Desko Liberec. Nastoupili jsme s (na naše poměry) celkem silnou sestavou. Ze základu nebyli v sestavě jen Honza Šlechta , který se soustředil na pozici rozhodčího jelikož respektujeme stanovisko FIDE, že rozhodčí má být nehrající a pak také Petr Jakša, který ale šachy už z neznámých důvodů stejně téměř nehraje.

 Neohroženě se do svého soupeře pustila naše jednička, Jirka Jareš, kterého letošní rok zastihl v životní formě. Svého soupeře, Ondru Sýkoru, přehrál již v zahájení, kdy soupeřovu pozici rozebral na prvočinitele a Ondra nevěděl kam dřív skočit. Agresivní hru Jirka korunoval poziční obětí kvality, jako vystřiženou z partií starých mistrů Steinitze a Aljechina. A Ondrovi nezbylo, než se tváří v tvář matu, či těžkým materiálním ztrátám čestně vzdát.

K vyrovnání přišlo na čtvrté šachovnici. Tam naše elitní posila, Míra Pártl, svého zkušeného soupeře Honzu Petráně zcela přehrála a vypadalo to, že strategicky zdechlou pozici bílý nemůže přežít. Bohužel přišly 2 taktické chybky našeho hráče a bylo po partii a průběžný stav byl 1:1.

Petr Paldus svého soupeře, Honzu Nováka, zaskočil již v zahájení a poté se jej pokusil udolat v mírně lepší koncovce. Hostující hráč se ale bránil nadmíru přesně a partie tak dospěla do remízy.

Vedení hostím zajistil jejich kapitán, Zdeněk Cakl po vítězství nad autorem těchto řádků. Přenechání jediného otevřeného sloupce soupeři zcela evidentně nebyl rozumný nápad a když jsem pak v koncovce minul šanci téměř vyrovnat pozici, bylo po partii.

Na vítězné vlně se nachází Luboš Jína, který již podruhé za sebou zvítězil, což se mu předtím naposledy povedlo v době, kdy většina jeho spoluhráčů ještě nebyla na světě. Tentokrát bylo Lubošovo vítězství naprosto zasloužené a pro jeho mladého soupeře, Fotra s velkým F, to byla velká škola.

Vedení na slávistickou stranu strhl Franta Lašek. Výsledky jeho talentovaného soupeře budily respekt, ale ne ve Fandovi, který hrál tvrdě na výhru. Závěrečný studiový přechod do vyhrané koncovky 2 spojení volní pici versus 1 zoufalá věž si možná najde své místo v některé z učebnic koncovek pro pokročilé.

O remízu zoufale bojoval Mára Gombala, který již v zahájení po triviálním taktickém obratu potratil pěšce. Marek je ale znám svou vynalézavostí a před zkušeného Georga Groha pokládal další a další léčky. A nakonec Marek vymyslel mazané napadání dvou slabých soupeřových pěšců, který se tak musel smířit s remízou opakováním tahů.

Za stavu 4: 3 to tak bylo na Pavlu Peníškovi. Ten bohužel v té době již bojoval v koncovce s figurou méně. Ale i tak Pavel svého soupeře, Jardu Kučeru, svými obrannými manévry přiváděl téměř k zoufalství a Jarda byl donucen přemýšlet tak intenzivně, že se mu z hlavy kouřilo a měli jsme trochu obavy, aby se nespustil požární hlásič. Ale s figurou méně se většinou nelze bránit do nekonečna a tak nakonec Jarda Kučera dovedl partii k výhře a svému týmu tak zajistil bod.

S remízou byli možná více spokojeni hosté, ambiciozní slávisté moc dobře cítili, že bylo na víc.

Nevadí, i tak jsme to po zápase ve vší počestnosti řádně zhodnotili a rozebrali v naší oblíbené občerstvovně.