Na prestižní zápas s družebním Frýdlantem jsme se pokusili dát dohromady reprezentativní sestavu, což se celkem podařilo. Nepodcenili jsme ani přípravu, v průběhu týdne před zápasem nominovaní hráči omezili spotřebu alkoholu v průměru o 16 % a o 13,5 % navýšili délku šachových treninků. A přineslo to výsledky.
Utkání se konalo v útulném prostředí frýdlantského Free klubu na návsi. Na místě jsme byli v lehkém šoku z ultrasilné sestavy Frýdlantu, které vévodil na páté šachovnici Aleš Pospíšil s Elem 2000. Ale nehodili jsme flintu do obilí a bojovali jsme.
Na Pospíšila jsme nasadili Pavla Kačmara, který dostal úkol soupeře rozhodit rychlou hrou. Pavel k úkolu přistoupil zodpovědně a odolal pokušení dlouhé minuty propočítávat varianty. Ve snaze dostat soupeře z komfortní zóny se Pavel rozhodl již v zahájení odevzdat figuru, což soupeř nečekal a celá jeho domácí příprava tak přišla vniveč. Domácí borec začal bezstarostně přesouvat figurky na dámské křídlo a nevěnoval přílišnou pozornost Pavlovým manévrům na křídle opačném. A najednou se bílý král ocitl před matovými hrozbami, které nám slabším hráčům připadaly jako nekrytelné a vypadalo to, že Pospíšilovi nezbude, než remizovat věčným šachem. Ale domácí genius nalezl úchvatný obranný manévr, kterým se z hrozeb vylhal a zaslouženě zvítězil.
K vyrovnání skóre došlo na první šachovnici v partii kapitánů Buřita - Janouš. Domácí kapitán zvolil taktiku obrany prvních tří řad, na kterých v na první pohled pevném seskupení soustředil všechny své figurky. Ale trošku pasivní pozice začala postupně praskat ve švech a po rychlém přepadu se domácí borec ocitl bez figury a byl nucen kapitulovat.
Životní partii sehrál Míra Schiffert. Na favorizovaného Vojtu Šice se pečlivě připravil a hloubka jeho znalostí dosahovala skoro až mistrovské úrovně. Partie byla téměř na jednu branku a domácí borec nevěděl kam dřív skočit. Tečku za partií udělal náhlý záchvat aktivity domácího hráče, po které se jeho král ocitl v centru matové sítě.
Na čtvrté šachovnici byl Milan Pitař proti domácímu Láďovi Krchovi outsiderem. Zahájení se našemu borci moc nepovedlo a pozice vypadala trochu podezřele. Postupně partie přešla do koncovky s kvalitou méně, která vypadala ještě podezřeleji. Domácí hráč se rozhodl situaci profesorsky vyřešit přechodem do pěšcové koncovky. Ale 20ti tahovou větvící se variantu asi nespočítal nejpřesněji, jelikož na šachovnici vznikla pozice, kde náš hráč měl 2 postoupilé volné pěšce podporované kingem a soupeřem měl sice dámu, ale zato měl krále na opačné straně šachovnice. Nebožtík Dvoreckij nebo možná i Anatolij Karpov by asi studiovou cestu k výhře našli, ale na Láďu Krcha to byl poněkud náročný úkol a tak mu nezbylo, než se spokojit s opakováním tahů.
Jako poslední se dohrávala partie Šlechta - Křelina. Náš hráč soupeře celou partii mlel a mířil vstříc vítězství. Situaci si trošku zkomplikoval neopatrným odkopáním krytu svého krále. Soupeři naštěstí nepřišla na mysl oběť kvality, po kterém by mu svitla naděje na věčňák. A tak náš hráč nadále utahoval šroubky a ve chvíli, kdy to začalo vypadat, že si bude moci vybrat, za jakou figurku promění svého postoupilého pěšce se domácí hráč vzdal.
A tak jsme mohli slavit vítězství, které nás trochu přiblížilo vysněnému umístění v elitní čtyřce.