Duel 2 neporažených týmů sliboval vyrovnaný souboj a tak i bylo.

Vedení se rychle ujali domácí. Největší talent turnovského týmu, Jaroslav Porš, již v zahájení odebral našemu kapitánovi figuru a partii i přes tuhý odpor našeho hráče dovedl do vítězného konce.

Na druhé šachovnici se autorovi těchto řádků zahájení příliš nepovedlo, a tak jsem partii raději kormidloval směrem k remízovému přístavu.

Největší hvězdou ve slávistickém dresu byl klubový novic – Míra Schiffert, svými početnými fanoušky familiarně přezdívaný Pepa. Taktickým obratem, jako vystřiženým z učebnice šachové taktiky pro pokročilé, svému zkušenému soupeři uzmul pěšce. Následně si s přehledem pohlídal všechny více či méně mazané léčky, nastražené soupeřem, a za jásotu slávistických rowdies zaslouženě zvítězil.

Na první šachovnici narazil Jirka Jareš na ostříleného borce, Aleše Háchu. Domácímu hráči se postupně podařilo vybudovat si zřetelnou převahu. Tu se mu ale nepodařilo přetavit v konkrétní výsledek a Jirkovi se postupně podařilo partii dostat do dynamické rovnováhy a jelikož ani jeden z hráčů nechtěl pokoušet osud- byla podepsána remíza.

Luboš Jína svou partii rozehrál tradičně ve stylu italského catenaccia alias prešovského betonu. Koukatelné to moc nebylo, ale pevné možná ano. Mladému domácímu  hráči Jodasovi se nakonec podařilo ukořistit Lubošovi pěšce. Ale dlouho se z něj neradoval, aplikujíc v praxi pořekadlo lehce nabyl – lehce pozbyl. Po vyrovnání materiální bilance Luboš v pozici, která již byla z jeho pohledu možná mírně lepší, nabídl remízu, která byla akceptována.

Partii plnou zvratů předvedl Mára Gombala proti domácímu Tománkovi. Marek se dostal do pozice, která na první pohled vypadal pozičně přizdechle. Najít konkrétní řešení výhody  (tedy pokud tam vůbec nějaké bylo) nebývá jednoduché a Petra Tománka to stálo dost času a nic konkrétního stejně neobjevil. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že Marek již hru vyrovnal,  soupeř v časové tísni poněkud podcenil slabost osmé řady. Marek mu nejprve díky hrozbě matu na poslední lajně odebral pěšce a když viděl, že soupeři je motiv slabé osmé řady i nadále neznámý, pokračoval Marek v konzumaci a odebral figuru s hrozbou nekrytelného matu a panu Tománkovi nezbylo, než složit zbraně.

Tradičně bojovně pojal svou partii Pavel Peníška. V souboji s domácím Zelinkou se neúnavně pokoušel o hru na výhru a snažil se před soupeře klást další a další nástrahy. V závěru partie soupeř již zakolísal, ale Pavel soupeřova nepřesného tahu králem nevyužil a další šanci na výhru již pan Zelinka Pavlovi nedal a partie tak skončila remízou.

Nejdéle se hrála partie Petra Palduse s nejsilnějším domácím borcem Tomášem Broučkem. Zkušenému domácímu kapitánovi se podařilo partii dostat do koncovky lepší kobyly proti špatnému střelci. Petr se bránil tradičně statečně a ve chvíli, kdy slabší hráči jako například já nebo Jirka Jareš už tipovali, že se Petr brzo vzdá, ten dokázal ještě vykřesat jiskřičku naděje a najednou to vypadalo, že remíza v partii a tím pádem i vítězství v celém zápase je opravdu blízko. Ale Tomáš Brouček je holt borec s ligovými zkušenostmi (ne nadarmo hrál před 2 lety ve Slavii ve 2. lize druhou šachovnici) a koncovku hrál opravdu mistrovsky. A zaslouženě zvítězil. V následné pozápasové restaurační analýze jsme se marně snažili nalézt za Petra cestičku k remíze a musím přiznat, že ani po několika hodinách usilovné analýzy, doplnění několika litry energetického nápoje typu Kozel , se nám remízu nalézt nepodařilo. Ale Luboš Jína se nabízel, že když mu dodáme zápis partie, nalezne správnou odpověď na svém superpočítači, takže pak budeme možná chytřejší a naše fanoušky budeme o případných nových poznatcích informovat.

Každopádně remíza se Zikudou Turnov se počítá a vůbec nevadí, že to bylo jen déčko.

Odkaz na tréninkové stránky

Podporují nás

 

Šachové úlohy