I ve zvláštních dobách covidových začal nový ročník krajského přeboru družstev. A to i přesto, že se jeden nejmenovaný ale dobře známý člen ŠSLK snaží dopisy, rozesílanými na všechny světové strany, docílit toho, aby se pokud možno šachy nehrály vůbec.
Každopádně zápas se odehrál za dodržování přísných hygienických podmínek. Bylo k dispozici dostatečné množství desinfekce, přičemž někteří vytipování účastníci zápasu byly preventivně upozorněni, že desinfekce slouží výhradně k zevnímu použití.
Oba týmy nastoupili v silných sestavách a tak se možná jednalo o předčasný vrchol soutěže.
Zápas začal v remízovém duchu.
Nejprve skončila remízou partie domácího veterána Jíny a frýdlantského supertalentu Křeliny. Po úvodním, jínovsky tradičním, závinu všech figurek na poslední 2 řady, na který hostující hráč nereagoval dostatečně aktivně, domácí hráč vyrazil ze zákopů a ve finále to dokonce v jeden moment, alespoň soudě dle vysoce kvalitní hospodské analýzy, vypadalo, že by mohl stát Luboš dokonce i lépe. Nerozhodný výsledek byl spravedlivým vyústěním bojovné partie.
Plichtil i náš milý host Partl a to s dalším frýdlantským talentem Toanem.
Jako první z domácích hráčů zavěsil Pavel Peníška, který s ledovým klidem odrazil chabé pokusy o útok hostujícího Vojty Šice a poté vyrazil do drtivého protiútoku, kterému hostující hráč nebyl schopen čelit.
Nerozhodný výsledek byl zaknihován na sedmé šachovnici. Fanda Lašek bojoval tradičně téměř až do holých králů, ale pan Havlíček se bránil nejen statečně, ale na jeho poměry dokonce i přesně.
Petr Paldus narazil na nebezpečného soupeře, talentovaného Tomáše Blažka. A z pohledu Slavie to nevypadalo vůbec dobře. Když si po asi 12 tazích Petr přepočítal pěšce na šachovnici, překvapivě zjistil, že má o 1 méně než soupeř. Přešel tedy do přizdechlé koncovky, vědom si svých hlubokých znalostí všech možných i nemožných koncovek. A to se vyplatilo, jelikož soupeř neuplatňoval pika úplně precizně. A když pak navíc, z pohledu frýdlantských možná trochu předčasně, nabídl remízu, byla s radostí akceptována.
Do dvoubodového vedení poslal Slavii náš lídr Jirka Kadeřábek. Utkal se s nebezpečnou Aleksandrou Czarnieckou. Ta nás svou přítomností trochu překvapila, jelikož jsme sázeli na to, že v době covidové k nám pohraničníci žádné zahraniční šachisty nepustí. Ale zřejmě nalezla skulinu na zelené hranici. Ale Jirka poté, co se probral z úvodního šoku z přítomnosti Alexandry, předvedl další ze svých mistrovských výkonů. Postupně rubinsteinovsky vršil drobné poziční výhody tak dlouho, až byla zoufalá soupeřka donucena odevzdat kvalitu a zbytek partie byl již formalitou.
Překvapení se zrodilo na druhé šachovnici. Jirka Jareš nastoupil do zápasu vybaven dostatečnou mírou sebevědomí, která bohužel nekorespondovala s lehce nedostatečnou znalostí technických koncovek. Což se projevilo poté, co ve vyhrané pozici náš hráč trochu riskantně přešel do pěšcové koncovky, která bohužel nebyla vyhraná, ale jen remízová. Což domácí borec bohužel včas neodhalil a tak dlouho se koncovku pokoušel vyhrát, až ji nakonec prohrál a Slávek Buřita si tak mohl do svého životopisu připsat další cenný skalp.
Jako poslední jsem dohrával já. Matěj Blažek nebyl příjemný soupeř, jelikož je již obecně známo, že je minimálně stejně talentovaný, jako jeho výše zmíněný bratr. Soupeře se mi sice podařilo přehrát, ale za cenu výrazného časového deficitu. Při rozhodování, zda zvolit přechod do přivyhrané koncovky, nebo hrát na maty, jsem zvolil hru na maty, což vzhledem k situaci na hodinách asi nebyla úplně prozíravá volba. Po nešikovném ústupu králem se v ne zcela přehledné pozici objevila pro soupeře možnost docílit remízy věčných šachem. Ten ji však možná neviděl, možná byl ovlivněn nepříznivým stavem zápasu, a zvolil útočný tah pěšcem, po kterém to vypadalo, že budu muset věčný šach hledat já. Byl tam však hezký třítahový mat, který jsem na rozdíl od soupeře viděl a skóre tak bylo završeno na 5 : 3.
