Ač oslabeni o 4 hráče základní sestavy, i tak jsme v zápase s Lokomotivou byli jasným favoritem.
Na samotném začátku to vypadalo, že nastoupíme jen v sedmi, jelikož Luboše Jínu se podařilo probudit až ve chvíli, kdy zápas již začínal. Naštěstí se mu podařilo stihnout šedesátiminutovou čekací dobu.
V kvapíkovém tempu si se soupeřem poradil Jirka Jareš. Kavárensky pojaté zahájení Dalibora Matušu nemělo proti zkušenému slávistovy šanci a rychle jsme se ujali vedení 1:0.
Ke srovnání skore došlo na sedmé šachovnici. Luďku Švecovi se partie moc nepovedla a následná prohra na čas byla již jen vysvobozením z utrpení.
Pozitivně se na hře Luboše Jíny projevil jeho pozdní příchod. Vzhledem ke krátícímu se času nemohl vymýšlet nesmysly a mohl se tak soustředit na základní věci typu - co mi hrozí ?!. Partií s další libereckou legendou Jindrou Kovářem tak prošel bez zaváhání, zaslouženě zvítězil a posunul tak vedení opět na stranu Slavie.
Slavia slavila úspěch i v trochu divočejší partii Šlechta - Malý. Tam se domácí hráč v ostrých zápletkách zorientoval přesněji než soupeř a navýšil tak průběžné skore dále na stranu Slavie.
Hru kočky s myší připomínala partie Novotný - Slaba. Náš borec vytvořil v soupeřově táboře značné množství pozičních slabin a poté se jal sbírat těžko bránitelné pěšáčky. A skore opět narostlo ve prospěch Slavie.
Zajímavá byla partie na první šachovnici Janouš - Mohyla. Tam jsem odmítl remízovou nabídku a rozhodl se postupně obléhat slabá místa v soupeřově táboře. Následně se mi podařilo odebrat soupeři 2 pěšce a myslel si , že je hotovo. Jako blesk z čistého nebe tak v silné časové tísni přišla oběť figury (Sxh2), při které se mi lehce orosilo čelo. Naštěstí oběť (kterou jsem , přiznejme si, neviděl) nebyla korektní a vyvrácení se mi i v omezeném čase podařilo nalézt. A skore opět narostlo.
Na třetí šachovnici kladl Petr Šimon favorizovanému Márovi Gombalovi statečný odpor. Ale šachová kvalita a hluboké teoretické znalosti typových pozic byly jednoznačně na straně našeho borce a ten tak partii dovedl k přesvědčivému vítězství.
Jako poslední se dohrávala partie Zuzánek - Cejp. Tam se Jarda Cejp rozhodl předvést spoluhráčům svoji vytříbenou techniku uplatňování pěšce v koncovce za přítomnosti nestejnobarevných střelců. Pro leckteré méně zkušené šachisty by to mohl být neřešitelný problém, ne však pro Jardu. Ten se sice tvářil jakože vůbec neví co se děje, ale přitom naprosto metodicky přesným způsobem stupňoval svou výhodu a postupně posouval pěšáčka směrem k proměně v dámu. A my už teď víme, co to je za knihu, do které je Jarda vždy zahloubán v restauračním zařízení, nevnímaje při tom okolní svět. Ano je to legendární Dvoreckého Endgame manual.
Drtivé vítězství tak znamená další posun Slavie tabulkou směrem vzhůru. Druhou ligu už letos asi nestihneme, tak snad příště.
