Na rozdíl od minulého zápasu jsme tentokráte nastoupili v téměř nejsilnější sestavě. I soupeř z Tanvaldu nás překvapil silnou sestavou a tak se dal očekávat zápas vysoké šachové úrovně. A tak tomu i bylo.
Zahájení se tentokráte překvapivě nepovedlo známému teoretikovi, Honzovi Šlechtovi. Po výměně dam rychle potratil pika a ocitl se v nelehké koncovce. Postupně ale vylepšoval svoje figurky a nakonec byl hostující Zdenda Hnát rád za remízu.
Komu se naopak zahájení podařilo velmi byl Jirka Jareš. Skandinávskou Ondry Pražáka rozebral na prvočinitele a černá pozice se záhy ocitla v naprostých troskách. Transformací do situace dáma za věž a figuru nechal Jirka Ondru ještě chvilku dýchat, ale po další soupeřově nepřesnosti si už výhru nenechal ujít.
Spolehlivý výkon předvedl náš cizinec z dalekého Slovenska, Michal Podjavorinský. Se zkušeným Toljou Falesem odehrál velice dobře sehranou partii, která skončila zaslouženou remízou.
Soupeř Petra Palduse, Martin Vašák, do zápasu nastoupil v bojové náladě a při nejbližší možné příležitosti přisvítil obětí figury. Ta byla sice efektivní a odvážná, ale nekorektní, což náš borec moc dobře věděl. Chabé taktické pokusy soupeře si Petr zkušeně pohlídal a zaslouženě zavěsil.
Bez větších problémů si se svým soupeřem poradil Jirka Slaba. Tak dlouho obléhal soupeřovi visící pěšce, až černá pozice během pár tahů zkolabovala a Jirka tak navýšil vedení Slavie.
Do bojovné nálady se probudil Marek Gombala. Statečně odrazil několik remízových nabídek a trápil soupeře skoro až do holých králů. Jiří Wunsch nakonec partii udržel a byla z toho bojovná remíza.
Ostrá partie byla rozehrána na první šachovnici mezi jedničkami Jirkou Kadeřábkem a Tomášem Fráňou. Zpočátku to vypadalo na jisté protišance hostujícího Fráni. Ale s ubývajícím časem na hodinách začala klesat i jeho schopnost nacházet v ostré pozici nejlepší tahy. Což se naopak dařilo našemu Jirkovi Kadeřábkovi, který tak získal převahu materiální, kterou následně přetavil ve smrtící matový útok a zaslouženě zvítězil.
Smutnou tečkou pro domácí tým byla partie Příborský - Janouš, kde se mi v rovné pozici v 41. tahu podařilo spáchat strašidelnou hrubku a soupeř tak utrpěl bod, který však již znamenal jen mírnou korekci drtivého slávistického vítězství.
Sezonu můžeme s čistým svědomím vyhodnotit jako vydařenou. Slávistickým borcům se podařilo vytvořit několik šachových skvostů, které jistě obohatí studnici šachové tvorby. A za to jsme se při závěrečném hodnocení (které se zcela výjimečně odehrálo v nejmenovaném restauračním zařízení) vzájemně pochválili.
